Moje vysněná práce

23. ledna 2017 v 21:24 | Baryys |  Můj život
Když jsem byla na základní škole, tak jsem byla typická vesničanka. Ihned bylo jasné, že půjdu na střední zemědělskou školu. Ovšem v prvnímj ročníku, jsem si začala uvědomovat svoje vlastní tělo, jak vypdám. To způsobilo to, že jsem domítala jíst a jídlo schovávala. Hodně jsem zhubla. Začala jsem o sebe pečovat a začala jsem se i lépe oblékat. Bylo to pro mě velmi důležité. Přestalo mě bavit zemědělství, nechtěla jsem to dělat. Nechtělo se mi chodit do školy.
Poté, co jsem začala jíst, přibrala jusem. Moje váha neustále klesala a pak rostla. Bylo to se mnou jako na horské dráze. Vše mi začínalo být jedno. Chování. Vše. Nezajímalo mě, co se mnou bude. Nezajímala jsem se o nic, o kariéru, budoucnost. Cítila jsem svobodu, ale i přesto jsem byla vězněm.

Chtěla jsem odejít ze školy a jít pracovat, ale to mi mamka ve třetím ročníku nedovolila. Musela jsem odmaturovat. Nevěřila jsem, že bych odmaturovala. Škola mi nic neříkala a tnto obor mi byl naprosto cizí, neměla jsem k tomu takový vztah. Když jsem oodmaturovala na první pokus, čemuž jsem nemohla uvěřit, tak jsem šla na další střední školu. Šla jsem studovat kosmetiku, na tomto oboru jsem zjistila, jak moc mě baví zdravověda. Tak jsem se nedávno rozhodla, že zkusím vysokou školu, medicínu. Je až zajímavé, kde jsem začínala, a kde skončím. Popravdě na základní škole jsem ani pořádně nevěděla, co chci dělat. Ještě jsem se pořádně ve světě nerozkoukala a nedokázala říct svůj názor ostatním, tak jsem jen mlčela a dělala to, co se ode mne očekávalo.
Jestli mě přijmou na vysokou, tak ze mně bude zdravotní laborantka.
 

Jsem snad kariéristka?

27. listopadu 2016 v 10:09 | Baryys |  Mé myšlenky, nápady
Moje sestra mě donutila zamyslet se sama nad sebou a přiznat si jednu věc. Záleží mi více na studiu a kariéře než scházení se s kamarády.
Moje sestra se zase rozčilovala nad tím, že nechci jít s ní a jejíma kamaráda ven.
Za prvé má sestra je mladší a nechci s ní chodit ven, jelikož si s ní nemám, co říct. Nebaví mě drbat ty její kamarády, které ani neznám. Chodí pít, což mě nebaví. Ráda se napiji někde na oslavě nebo diskotéce než ''chlastat'' někde venku.
Za druhé nemám čas. Snažím se čas věnovat studiu. Momentálně jsem na druhé střední škole a letos mě čeká již druhá maturita. Dokonce se chystám podat si přihlášku na bakaláře, na medicínu.O víkendu si odpočinu a nechce se mi ven, jelikož mě to vyčerpává. V neděli mám trénink od hasičů a to jsem s kamarádama, který jsou přes týden v práci a já na intru.
Myslím, že celá moje generace, která se narodila po roce 90, tak jsou většinou také kariéristi. Více se zajímají o budoucnost. Dříve bylo normální provdat se ve dvaceti dnes ve dvaceti studií a zajímají se o budoucnost, než o rodinný život. Dnes má téměř každý dítě kolem třicítky. Sama tak plánuji děti a provdat se. Chci si vydělat peníze a udělat kariéru, abych se mohla postarat o děti, které chci. Chci pomoci i mamce po finanční stránce. V dnešní době jsou peníze velmi důležité. Bez peněz ani nemáte pořádné studium. Moje bývalá spoluzačka nedodělala střední školu, jelikož neměli peníze, tak musela do práce. A to už byla ve třetím ročníku a chyběl jí rok do maturity.
Popravdě? Ani se mi nechce pracovat někde v továrně jako mamka. Chci mnohem lepší místo na vyšší pozici.

Když má kluk o mě zájem, tak couvnu

2. listopadu 2016 v 18:40 | Baryys |  Mé myšlenky, nápady
Sestra se mě dnes ptala jestli nechci jít s ni ven. Ptala se mě jestli to není kvůli tomu klukovi, který se mnou chce chodit. Myslí si, že se mu vyhýbám. Co když je to pravda?

Bylo několik kluků, neříkám, že mě chce každý, ale pár jih bylo, co měli o mě zájem. A já měla samé výmluvy, proč nemám na ně čas. Ze začátku chodím s nimi ven a píšu si s nimi, ale jakmile mi napíší, že se mnou chtějí chodit, tak couvnu. Nemám na ně čas. Ani jim tolik neodepisuji. Co je se mnou špatně a proč to dělám?
Vím, že nechci kluka, jelikož by to narušilo můj harmonogram. Což by mě stresovalo. Alespoň tak jsem to měla se svým bývalým přítelem. Rozešla jsem se právě kvůli tomu, že jsem neměla čas na to, co jsem dělala každý den. Každý den dělám to samé, jakmile se něco změní jsem ve stresu, rozhodí mě i to, když se rozhodnu neplánovaně jít ven nebo na nákupy. Pak lituji toho, že jsem někam jela a přemýšlím nad tím, co jsem vše mohla doma udělat. Co je se mnou špatně?
 


Maturitu mám, teď práce

10. října 2016 v 13:16 | Baryys |  Můj den
Dlouho jsem sem nedala o sobě vědět. Naposledy jsem psala v květnu. Jak to se mnou šlo během těch měsíců?
Byla jsem celkem dost vystresovaná, ale maturitu jsem zvládla. Po maturitě jsem se přihlásila na další střední školu, z které jsem odešla. Necítila jsem se dobře a nebavilo mě to. Zemědělství a kosmetika je velký rozdíl. I když dost podobnou věc jsem chtěla dělat.

Chtěla jsem na kurz vizážistky a dělat na módních prohlídkách, ale tato škola mi to neumožnila. Proto jsem se rozhodla pro práci a na kurz si vydělat.
Prožil jste někdo něco podobného? Co si o tom myslíte vy?

''Spokojený život''

31. května 2016 v 12:09 | Baryys |  Téma týdne
Je možné mít spokojený život? Podle mého názoru, má každý období, kdy spokojený není. Každý si tím musí projít, je to zkouška života. Neznám nikoho, kdo by si něčím neprošel. Jak na spokojený život?
Radovat se z maličkostí
Usmívat se a mít radost z naprostých obyčejných věcí. Příklad mě nenapadá. Naučila jsem se usmívat a být šťastná(někteří si myslí, že něco beru). Máte pak větší chuť do života.


Nerozčilovat se nad zbytečnostmi
Na tomto stále pracuji. Vím, že to občas nejde. Mám výbušnou povahu a nic s tím nenadělám. Ale občas nejde se usmívat, když se mi něco nedaří. Začnu se vztekat a bušit do různých věcí nebo při nejlepším nadávám. Hlavně nebrat některé věci tolik vážně.

Kam dál