Únor 2016

K čem to všechno?

29. února 2016 v 20:41 | Baryys |  Můj den
Než začnu psát o mém nemsyslném dnu, tak se musím pochlubit, jak skvělého mám přítele!
V sobotu mě chtěla překvapit tím, že mě někam vezme, nakonec mě vzal do Prahy(moc do Prahy nejezdíme, jsem z vesnice, tak tam jedu jednou za uherský rok s kamarádkou na nákupy a mamka v Praze byla snad před sto lety!). Vzal mě do KFC na twistera, pak jsme se jen tak poflakovali na Zličíně, ale spíše hledal nějaké společenské tričko na maturitní ples, ale žádné se mu nelíbilo, to já bych si toho koupila, kdybych měla možnost. Následně mě vzal na letiště k přistávací dráze. Vím, že je to hloupost, ale bylo to naprosto dokonalé. Nikdy to pro mě žádný jiný kluk neudělal, i když je pravda, že jsem se klukům poslední rok stranila.
Abych se vrátila k tomu, co jsem chtěla původně napsat, tak musím začít hned nebo to zapomenu, jak se znám.
Dnes jsme měli opět matematiku s našim Náčelníkem(třídní profesorkou) a probírali jsme kombinatoriku(čísla jsou psána ve zlomku, ale bez zlomkové čáry). Pěkná hovadina.
Když máme matematiku nebo český jazyk, často přemýšlím nad tím, zda to někdy ve svém životě využiji, Učitelka rozhodně nebudu, tak k čemu mi to je? K čemu mi je nějaký spisovatel ze sedmnáctého století? Který ještě píše o nějakých absurdních věcech, která mě vůbec nezajímají? K čemu nám je vůbec maturitní seznam! NIkdo, kromě učitelů, tohle v životě nepotřeboval! Samozřejmě jednoduché počty máme, abych nebyli totálně blbí, procenta jsou také důležitá i trojčlenka je potřeba k vypočítání třeba pesticidů na pole, ale to ostatní? Proč nás neučí, co budeme v životě potřebovat, abychom se na všechno tak nějak mohli připravit?
Matematika je prý k tomu, abychom byli chytřejší, ale já si akorát připadám ještě blbější než jsem. S matematikou si rozhodně nerozumím a doslova se modlím za dobré známky. Český jazyk je pro mě jednoduchý, neučím se na něj, ale spisovatelé mi přijdou k ničemu. Rozhodně mě nezajímá, že měl William Shakespear sedm sourozenc" Koho zajímá, že já mám sestru? Nikoho to ani zajímat nebudou, tak proč já bych se měla zajímat?

Už mě to štve

27. února 2016 v 21:00 | Baryys |  Můj den
Moje dny vypadají snad stejně, už mě to nebaví. Nemohu nic!
Před dvanácti lety mi zemřel otec a já to nenesla dobře, byla jsem ve stresu, až jsem skončila nejprve u psychologa, pozdějí v motole u psychiatra. To byl začátek mého "špatného období". PO nějaké době bylo vše v pohodě, později okolo deseti se ten stres vrátil a já to nesla špatně, začal mi chybět táta, začala jsem se kvůli tomu řezat, a tak se to táhlo do mých patnácti let, kdy jsem začala drasticky hubnout. Propadla jsem anorexii, která mě vytáhla z deprse, najednou jsem se necítila tak prázdná, byla jsemšťastná, byla jsem více sebevědomá, ale i to skončilo a já se zase vrátila k depresím, kdy jsem se pokusila zabít.
Mamku pustili z práce (našla mě v posteli sestra) a já si myslela, jak na mě mamka bude hodná, že si mě vyslechne, ale bylo to úplně jinak. Začala na mě křičet a já začala brečet ještě víc, vím, že to neměla se mnou lehké, ty záchvaty breku, kdy jsem skoro vůbec nemluvila s nikým a nechodila jsem ven. Kamarády jsem měla jen pár ve třídě. Nakonec jsem chodila k dvěma paním a vše zase bylo v pohodě, byla jsem zase šťastná.
Dnes se to zase vrací. Našla jsem si přítele, s kterým jsem štastná, ale mamka neustále po mně, chce abych se učila několik hodin deně a já nemám na sebe čas. Je to stále to samé dokola. Po škole přijedu domů, doma se učím, večer pro mě přijede můj kluk, s kterým jsem chvilku, pak mě odveze domů, já se umyji a jdu spát. Takhle to je pořád dokola a mě to začíná štvát, nemám na sebe čas ani o víkendu, to se učím celý den, ani z pátku na sobotu jsem nemohla spát u kamarádky, protože v sobotu ráno musím vstávat, abych vytřela a mohla se učit do večera, kdy pro mně zase přijede můj přítel.
Štve mě, že nemám na sebe čas. Jakože jsem dříve nejedla a já teď nemám čas ani na cvičení, abych se udržovala ve formě, tak je to pro mě velice stresující, ani nemám čas se uklidnit čtením, což jsem dříve dělala téměř každý den. Nejhorší na tom je, že jsem na škole, která mě nebbaví, chtěla jsem jít na úplně jinou školu.
Se svojí dlouhodobou kamarádkou Natty jsem to řešila a přemýšlela jsem o tom, že se s ním rozejdu.

Den jako každý jiný

26. února 2016 v 23:58 | Baryys |  Můj den
Hned ráno ve škole jsme celá třída řešili, že nemůžeme pít o hodinu. Nechápu, co učetolům vadí, když se někdo napije, když má žízeň. Samozřejmě to ti blbci nezapomněli napsat do školního řádu. Když jsme to řešili s naší Náčelnicí (tak říkáme naší třídní), tak nám odpověděla, že od toho abychom se napili, jsou přestávky. Ale co když nebudu mít zrovna žízeň nebo je někdo nemocný?
Mamka mého přítele mi řekla, ať si zajdu k doktorovi, ten mi napíše papírek, že si mohu pít kdykoliv budu chtít, což já udělám, abych mohla provokovat a vysmívat se tý jedný učitelce, která to doslova nenávidí.
Dnešní den mi okořenila moje kamarádka, s kterou se kamarádíme už od základní školy, která mě prosila, abych jela k ní domů, což jsem také uděla. Já totiž nedokážu nikomu říct ne, nehledě na to, že jsem jí půjčila peníze, pak ještě nějaký holce, s kterou jsem se viděla asi tak dvakrát, a pak jí vídám před vchodem naší školy. Jsem kráva. Taky se mi ty peníze nemusí vrátit, já vím.
No s kamarádkou jsme řešili to, že jí někdo dal na facebook nahou profilovku, když byla zrovna v práci. netušíme ani jedna, kdo by jí tohle udělal, ale dnes se rozhodla jít po několika dnech do školy, jelikož to samozřejmě viděla celá škola i profesoři. Jeden profesor jí na tu fotku řekl tohle: "Ber to takhle, alespoň jsi teď slavná. No a někteří za to dostávají dokonce i zaplaceno."
Prostě normální nudnej den, jak jinak. Mamce jsem se celý den vyhýbala, až do večera, kdy na mě začala nadávat, že jsem jí lhala, protože jsem svoji sestru poprosila, jestli by mi nevyvenčila psa, což jsem mamce neřekla, ale to je normální, mamka se naštve kvůli každé kravině. Taky se jí nelíbilo to, že jsem hned po škole jela ke kamarádce, kde si mě na večer vyzvedl můj kluk a já jela k němu a ted kolem jedenácté mě odvezl domů. Co blbne?
Mami, je sakra pátek!

Zdravím vás!

25. února 2016 v 20:33 | Baryys
Zdravím všechny, co navštíví můj blog!

Už nějakou dobu jsem si chtěla založit nějaký blog a psát tam všechny moje zážitky, nápady a moje zájmy. Jeden blog, kterému jsem se věnovala pravidelně, jsem už měla, ale kvůli jistým (osobním) důvodům jsem ho přestala navštěvovat.
Články nebudu přidávat pravidelně a ani neslibuji, že budou nějak vtipné, ale potřebuji se někomu vyzpovídat a dostat své pocity ze sebe, potřebuji to někomu říci.
Hlavním důvodem je odreagování. Velmi často se stresuji, a tak potřebuji něco, co by mě uklidnilo. Dříve jsme psala povídky, které ostatní četli a líbili se, ale nějak jsem přestala psát, kvůli nedostatku času, i když bych se ktomu velice ráda vratila. Byla to jediná věc, která dávala v mém životě dávala smysl.
Snad vás můj blog bude alespoň trochu bavita sem tam vás pobavím.