Květen 2016

''Spokojený život''

31. května 2016 v 12:09 | Baryys |  Téma týdne
Je možné mít spokojený život? Podle mého názoru, má každý období, kdy spokojený není. Každý si tím musí projít, je to zkouška života. Neznám nikoho, kdo by si něčím neprošel. Jak na spokojený život?
Radovat se z maličkostí
Usmívat se a mít radost z naprostých obyčejných věcí. Příklad mě nenapadá. Naučila jsem se usmívat a být šťastná(někteří si myslí, že něco beru). Máte pak větší chuť do života.


Nerozčilovat se nad zbytečnostmi
Na tomto stále pracuji. Vím, že to občas nejde. Mám výbušnou povahu a nic s tím nenadělám. Ale občas nejde se usmívat, když se mi něco nedaří. Začnu se vztekat a bušit do různých věcí nebo při nejlepším nadávám. Hlavně nebrat některé věci tolik vážně.

Sestra se k nám neumí chovat!

23. května 2016 v 18:13 | Baryys |  Mé myšlenky, nápady
Nikdo není svatý, dokonalý, ani já a mamka nejsme, ale zase si myslím, že takové chování od sestry si nazasloužíme. Taky mám své chvilky, kdy jsem nepříjemná na ostatní, pak toho lituji, ale nejsem schopna se omluvit.
Mojí sestře je patnáct let a má hroznou pubertu. Může za její chování to, že ji mamka příliš rozmazlovala?
Dnes odjela se svojí školou na výlet na kole. Kvůli ní jsem vstávala, abych dohlídla na to, zda má vše. Už samotné balení včera bylo strašné. Když jí mamka chtěla dát pláštěnku, tak začala na ní sprostě nadávat a to jí nic mamka neřekla.
Ráno hledala klíče od kočárkárny, kde máme kola. Samozřejmě začala nadávat na mě, že jsem jí je schovala. Chtěla jsem ji povědět, že o klíčích nic nevím. Proč bych jí je schovávala? Každý je rád, že odjede na dva dny. Bude klid. Ale ona mi okamžitě řekla, abych držela hubu. Pak to svedla na mamku, že si je vzala. Začala jí nadávat do p**i, což je normální, zvykli jsme si.
Klíče se našli v její kapse i kraťas.
Od rána nedala mamce vědět, zda dojeli. Nic. Ani jí neodepíše. A to vše kvůli dovolené.
Mamka nám zaplatila dovolenou koncem června. Nezeptala sestry, zda tam chce jet. Samozřejmě nechce a najednou chce být ve škole. Je to pro ni životně důležité. Minulý rok jsme jeli ve stejnou dobu do Itálie, a to jí nevadilo. Egypt jsem vybrala já. Do Egypta jsem chtěla od malička konečně se mi to splní. Nemluví na mamku a psychicky ji trestá.
K

Máme společný pokoj a i o školu je dlouho do večera na notebooku a svítí mi s ním do obličeje. Když ji pozádám, zda by se nemohla otočit, tak na mě začne zase sprostě nadávat do p**i a tak. Pak, že kvůli mě nemůže nic a všechno namtna ní vadí.
Když na mě začne z neznámého důvodu nadávat a nemluví na mě, tak je mi to opravdu líto. Párkrát jsem večer i plakala. Člověka tohle zamrzí.
Samozřejmě se párkrát chovala ke mně opravdu pěkně. Několikrát se mě i zastala, když na mě mamka hubovala. Držela mě za ruku, když jsem byla na tom špatně a zavolala mamce, která přijela z práce.
Nemluví na nás a pomlouvá nás u svých kamarádech. Proč to dělá? Chová se takto i ke své kamarádce. Jednou na ní byla ošklivá a N.( její kamarádka ) za ní utíkala bosa, aby ji stihla a to se k ní chovala ošklivě, až ji rozbrečela.
Nechápu ji, proč nám to dělá. Jak jí mám vysvětlit, že se chová špatně? Někdy si myslím, že by potřebovala dostat přes hubu.
Nevíme, co s ní. Její chování je neomluvitelné. Takhle by se chovat neměla.

Útěk nebo záchrana kamaráda?

7. května 2016 v 12:29 | Baryys |  Můj den
Nejprve jsem tento článek chtěla nazvat jinak a psát o něčem jiném. Ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela.
Nedávno, asi tak dva dny zpět, u naší vesnice byla zase nehoda. Myslela jsem, že se to stalo i zatáčky u hřbitova, kde je to nebezpečný, už se tam zabili tři kluci a pár jich skončilo na střeše nebo ve stromě.
V té zatáčce se to nestalo. Bylo to o něco dál. Nějaký tři kluci ukradli auto a jeli něco přes 100km/h do zatáčky. Samozřejmě skončili někde uprostřed pole na střeše. Jak to dopadlo? Dva kluci, kamarádi, utekli a nechali svýho kamaráda v bezvědomí v autě. Jenom aby si zachránili krk před vězením.


Přiletěl vrtulník a kluk přežil. Okamžitě ho převezli do nemocnice. Ty dva stálé hledají.
Když se nad tím zamyslím. Vážně bych tam nechala kamaráda, jen abych nešla do vězení? Přišlo mi to hnusné, jak se zachovali.
Když ten kluk přežije, jak se s nima po tom může kamarádit? Když ho tam nechali umírat?
Jak byste se zachovali vs v této situaci?

Carmen

2. května 2016 v 10:39 | Baryys |  Můj den
Včera jsem byla s mamkou, mojí sestrou a kamarádkou a mamčinýma kamarádama v Praze na muzikálu.
Vstávala jsem v sedm aa stejně jsem to nestíhala na čtvrt na sedmou. Nevím, co jsem dělala. Měla jsem pocit, že mi něco chybí, tak jsem doma lítala jako splašená. Ještě jsem musela odvést psa, což za mě udělala sestra.
Po dlouhé cestě autobusem do Prahy a po cestě metrem jsme skončili na nákupech na zličíně. Moc jsem si toho nekoupila jen overal s námořnickými pruhy v newyorkeru. A samozřejmě šátek.

Následně jsme šli do divadla Karlín na Carmen.Hrozně jsem se tam těšila. Hlavně na Lucii Bílou, která má podle mě úžasný hlas. Má talent.
Minulý rok jsem byla na muzikálu Adamsova rodina a ta se mi velmi líbila. Podle mě byla lepší než Carmen a Dracaula, kterého jsem také viděla. Možná to bude tím, že zbožňuji komedie.

(Foto fotila má blonďatá sestra, za ní sedím já a vedle mě je kamarádka)